V květnu roku 2005 jsme oslavili šedesáté výročí založení IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Toto významné jubileum nás vybídlo k zamyšlení nad minulostí kliniky, jejími současnými aktivitami i možnostmi dalšího rozvoje. Proto bychom na následujících stránkách chtěli připomenout některé skutečnosti, jež mohou přispět k objektivnímu, nezaujatému hodnocení. Zvláště bychom chtěli zdůraznit, že vysoká úroveň odborné a lidské péče o svěřené pacienty byla vždy považována za primární úkol kliniky, stejně jako lékařský výzkum a výchova nových generací zdravotnických pracovníků. Tradice kliniky je pro nás všechny velkým závazkem.
IV. interní klinika se zrodila v památných květnových dnech roku 1945. První přednosta kliniky profesor MUDr. Bohumil Prusík (1886 – 1964) vylíčil tehdejší události těmito slovy: „Devátého května 1945 převzal jsem bývalou I. německou interní kliniku od jejího přednosty profesora Rühla jménem ministerstva školství. Od pátého května měl totiž dohled na tuto kliniku z pověření České národní rady docent Jonáš, který se také staral o to, aby Němci ještě v poslední chvíli nezcizili mnoho cenného materiálu. Převzetí kliniky se zúčastnili z I. interní kliniky docent Lenoch, který při tom působil jako překladatel, asistent Herfort a dr. Havlíčková, dále dr. Ladislav Čermák, můj spolupracovník z Vinohradské nemocnice. Při našem příchodu na kliniku očekával nás profesor Rühl se svými docenty a asistenty ve své pracovně, kde mi pak formálně kliniku předal. Když se jednalo o jeho vlastní přístroje, s nimiž na klinice pracoval, hněvivě poznamenal: „Ty si převezmu, až se sem zase vrátíme!“ Bohužel jsem musil při předávání kliniky profesoru Rühlovi ohlásit, že nacisté zavraždili mé bývalé spolupracovníky a drahé kolegy Miloše Nedvěda, Alexandra Gjuriče a Bohumila Havránka.“
„Devátého května byla klinika plně obsazena raněnými Němci, kteří leželi všude, i na chodbách na matracích, takže bylo sotva možno projít. Podle úmluvy s naším vojenským vedením byli během dvou dnů všichni němečtí vojáci odsunuti k dalšímu ošetřování do zajateckých táborů. Němečtí lékaři opustili kliniku současně s nimi. Poněvadž z mých vinohradských spolupracovníků se nemohl žádný okamžitě uvolnit, pomáhali mi zatím vedle několika našich mediků hlavně laskavostí profesora Hynka jeho lékaři dr. Herfort a dr. Havlíčková. Denně každý z nich dělal celou vizitu na polovině kliniky při plném svém úvazku na I. interní klinice. Naše díky a vzpomínka na jejich ochotu zůstanou trvalým závazkem nás všech.“
Několik slov k budově, v níž se IV. interní klinika od té doby nachází. S výstavbou se začalo v roce 1896, slavnostně byla otevřena roku 1898 k padesátému výročí panování císaře Františka Josefa I., a proto bývala označována jako „Jubiläumspavilon“ nebo též „Musterpavilon“. Stavbu vedl architekt V. Nekvasil. Budova byla vybavena na svou dobu velmi moderně, ve čtyřicátých letech byla rozšířena přístavbou třetího a čtvrtého patra.
Hned prvního dne, 9. května 1945, byli oficiálně jmenováni jako lékaři kliniky Ladislav Čermák, Ota Riedl a Václav Skop, další den Jan Hrabáně a do půli května Evžen Eiselt, Bedřich Dvořák a František Svatoš. Během roku 1945 pak postupně přibyli do lékařského kolektivu Jiří Neumann, Zdeněk Reiniš, František Závodný, Jan Konrád, František Tion, Josef Mašek, Přemysl Pelnář, Matěj Ondrejčák, Antonín Krčílek, Ladislav Volicer a další. Několik let zde působil i pozdější přednosta interní kliniky Nemocnice Pod Petřínem profesor Ota Gregor. Mezi prvními lékařkami nastoupily na Prusíkovu kliniku Václava Fuchsová a Helena Platilová, oporou kliniky byla dlouhá léta sekretářka paní Hana Kubešová, která působila na klinice až do roku 1986.
Zakladatel kliniky profesor Prusík byl velkou osobností českého vnitřního lékařství. Narodil se v Klatovech jako syn profesora klasické filologie a byl potomkem jednoho z nejstarších rodin na Plasku. Za studií na klatovském gymnáziu založil studentský symfonický orchestr, ve kterém pod jeho taktovkou první housle hrál Václav Talich. Prusík měl absolutní sluch, což ho předurčovalo stát se kardiologem. Po promoci na pražské lékařské fakultě pracoval krátce v bakteriologické laboratoři profesora Ivana Honla a pak se stal asistentem profesora Josefa Thomayera, na jehož klinice se odpočátku věnoval klinickému výzkumu. Během svého studijního pobytu v Angli, kde pracoval u slavného internisty Jamese Mackenzieho, seseznámil s americkým lékařem Paulem D. Whitem, pozdějším zakladatelem a dlouholetým prezidentem Světové kardiologické společnosti. Byli na den stejně staří a stali se celoživotními přáteli. Již v roce 1913 přivezl Prusík do Prahy první elektrokardiograf a zabýval se studiem arytmií. Podle ústní tradicebyl první, kdo v Čechách rozpoznal na elektrokardiogramu infarkt myokardu (v roce 1922). Když však napsal tuto diagnózu dvornímu radovi Jaroslavu Hlavovi do pitevního protokolu, slavný patolog zavolal obratem profesoru Thomayerovi, že si vyprošuje, aby klinici používali terminologie patologických anatomů. Prusík, byť muž odvážný, po této Hlavově intervenci si nedovolil případ publikovat. Druhým Prusíkovým šéfem na I. interní klinice v Praze byl profesor Josef Pelnář. Roku 1932 se Prusík stal přednostou Propedeutické kliniky, kde působil až do uzavření vysokých škol v roce 1939, během okupace vedl interní oddělení v nemocnici na Vinohradech.
Prusíkovi se podařilo zvládnout vnitřní lékařství prakticky v celém rozsahu, hlavní jeho zájem však patřil kardiologi a angiologi. Uveřejnil přes 200 odborných prací, v nichž referoval o celé řadě prioritních objevů. Jako první ve světě popsal hyperabdukční syndrom (1917) a iniciální fenomén akčních svalových potenciálů (1923), upozornil na přímý vliv adrenalinu na myokard (1924) a objasnil symptomatologii neurocirkulační astenie (1934). Tématem dalších studií byly unikátní nálezy získané pomocí různých vyšetřovacích metod (kapilaroskopie, měření kožních teplot, oscilotonometrie, měření oběhové rychlosti). První zkušenosti s arteriografií publikoval profesor Prusík spolu s docentem MUDr. Ladislavem Volicerem v roce 1928. Arteriografie prováděl jako první u nás a jeden z prvních na světě. Světový ohlas vyvolaly jeho práce o účinku kyseliny nikotinové na periferní cévy a o antikoagulační léčbě Pelentanem (ze čtyřicátých let). Mezi prvními na světě zavedl profesor Prusík do terapie bolesti obstřik ganglia stellata, prováděl též obstřiky Headových zón. Profesor Prusík byl přednostou IV. interní kliniky až do roku 1958.
V té době měla klinika 160 lůžek, speciální oddělení pro léčbu cévních chorob a kardiologickou laboratoř s elektrokardiografem a elektroencefalografem, kterou vedl as. Jiří Neumann. Dobře vybavené biochemické laboratoře řídil as. Jan Hrabáně. Z jeho kolektivu jmenujme alespoň paní Hanu Bergerovou a pana Bohumíra Jindru, který na klinice pracoval téměř padesát let. Vedoucím rentgenového oddělení byl doc. MUDr. Václav Skop, jeho zástupkyní as. MUDr. Eva Součková. Od samého počátku měla klinika oddělení dietetické léčby. Strava pro pacienty se připravovala v dietní kuchyni, která byla umístěna v suterénu a tvořila součást Vyšší dietní školy, kde vyučovala prof. Gjuričová a která byla založena z podnětu prof. Prusíka. Později pracovaly na klinice dietní sestry Mirka Knoblochová, Božena Šanderová a Božena Dynybylová. Pacienti měli k dispozici knihovnu, promítaly se jim filmy, prováděla se zdravotnická osvěta. Krásnou tradicí kliniky, kterou zavedl profesor Prusík a udržela se dodnes, byla každoročně pořádaná štědrovečerní vizita. Při ní profesor Prusík s ošetřujícími lékaři navštívil nemocné, kteří museli zůstat přes svátky na klinice, a popřál jim brzké uzdravení. Vizitu doplňovala hudební produkce, zpravidla s oblíbenými koledami.
Prusíkovu kliniku navštěvovali přední zahraniční odborníci. Patřil k nim již výše zmíněný prof. P. D. White z Bostonu, Ancel Keysz Chicaga, Ignacio Chávez z Mexika, N. N. Aničkov a A. Mjasnikov z Moskvy, akademik Parin, prof. Iljinskij z Petrohradu, prof. Pudu z Říma. Na památku svého prvního přednosty pořádá IV. interní klinika každoročně v květnu přednáškový večer ve Spolku českých lékařů - Prusíkův večer.
Nejbližším spolupracovníkem Prusíkovým byl prof. MUDr. Zdeněk Reiniš, DrSc. (1914 - 1984). Odprvních let svého působení na klinice se zabýval diagnostikou a léčbou tepenných chorob, především Buergerovou chorobou a účinky kyseliny nikotinové; spolu s docentem Skopem prováděl arteriografická vyšetření. Postupně se soustředil na dva základní směry výzkumu - experimentální studium aterogeneze a epidemiologi kardiovaskulárních onemocnění. U různých druhů zvířat, především u kuřat, prokázal vliv ekologických faktorů na průběh cholesterolového žíru. Koncem padesátých let zahájil s profesorem Prusíkem epidemiologický výzkum rizikových faktorů ischemické choroby srdeční a ischemické choroby dolních končetin u venkovského obyvatelstva v horské, podhorské a nížinné oblasti severních Čech, s použitím kritérií zavedených ve Spojených státech amerických Ancelem Keysem. Po deseti letech uskutečnil profesor Reiniš prospektivní epidemiologickou studii u zaměstnanců automobilového průmyslu, pro něž připravil primárně preventivní akci “Chraň své srdce“. Zásluhou profesora Reiniše byl již v roce 1972 zaveden registr srdečních infarktů v okrese Mladá Boleslav. Profesor Reiniš byl předsedou Čs. kardiologické společnosti a její Angiologické sekce, na fakultě založil Poradní sbor pro angiochirurgi. Zasloužil se o organizaci IV. a XI. mezinárodního angiologického kongresu (1961, 1978) v Praze. Prezidentem IV. angiologického kongresu byl profesor Prusík, který se pak stal prezidentem Mezinárodní angiologické unie. Profesor Reiniš jako prezident XI. kongresu převzal funkci prezidenta Mezinárodní angiologické unie po profesoru Prusíkovi.
Profesor Reiniš byl ředitelem Angiologické laboratoře. Tato laboratoř zaměřená na výzkum aterosklerózy vznikla z původní Kardiovaskulární laboratoře, kterouvletech 1957 - 1963 vedl profesor Prusík. V Angiologické laboratořipracovali doc. MUDr. Václav Bazika, CSc., MUDr. Jan Měšťan, MUDr. Eva Stuchlíková, CSc., MUDr. Jana Tišerová, Ing. Karel Marčan a biochemici RNDr. Antonín Heyrovský, RNDr. Dana Horáková, RNDr. Alena Klimešová a RNDr. Miroslav Šulc. V letech 1961 –1979 byl členem Angiologické laboratoře světově proslulý histochemik prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc., jehož působení na fakultě bylo v té době z politických důvodů ohroženo.
Pod vedením prof. Prusíka a prof. Reiniše vznikla na IV. interní klinice angiologická škola, která se zasloužila o ustanovení angiologických pracovišť po celé republice. Z nejvýznamnějších členů angiologické skupiny je nutno jmenovat doc. MUDr. Josefa Pokorného, CSc. (1915 - 2003), který se zabýval diagnostikou a léčbou tepenných onemocnění. Výzkumně sledoval vůbec největší sestavu pacientů s Buergerovou chorobou a spolu s profesorem Vaněčkem objasnil histologickou skladbu migrujících flebitid. Zajímal se též o imunologické aspekty aterogeneze. Jako jeden z prvních ve světě prováděl ve spolupráci s profesorem Bartošem z I. chirurgické kliniky podvazy koronárních tepen u psů a připravil předpoklady pro léčbu aortokoronárními by-pasy, jejíž zavedení do praxe mu však bohužel nebylo umožněno. Vynikajícím angiologem byl též doc. MUDr. Antonín Krčílek, CSc. (1916 - 1994), zakladatel československé flebologie, čestný člen mnoha zahraničních společností. As. MUDr. Dimitrij Zoulek se zabýval problematikou hyperabdukčního a Raynaudova syndromu. Doc. MUDr. Václav Skop, CSc. (1916 - 1967), rentgenolog kliniky, prováděl první angiokardiografie v republice, MUDr. Oldřich Červený zavedl na klinice metodu lymfografie. V angiologické skupině pracoval též MUDr. Matěj Ondrejčák, který se později stal zakladatelem slovenské internistické angiologie v Bratislavě.
V angiologické tradici kliniky pokračoval od roku 1958 doc. MUDr. Vladimír Puchmayer, CSc. Vypracoval metodiku rehabilitace pacientů s tepennými a žilními chorobami, která byla postupně zavedena po celé republice. Jako první u nás měřil dopplerovské indexy a zavedl systémovou trombolýzu chronického aortoilického uzávěru, podílel se na zavedení metody dilatace sklerotických tepen podle Dotera. Od poloviny osmdesátých let prováděl na IV. interní klinice invazivní angiologické výkony doc. MUDr. Miroslav Bulvas, CSc. se spolupracovníky (MUDr. Miroslav Chochola, CSc., MUDr. Zuzana Sommerová, MUDr. Renata Urbanová, PhD, MUDr. Petr Vařejka). K běžným výkonům patřily perkutánní transluminální angioplastiky, zavádění stentů, aspirační tromboembolektomie, nově byla zavedena metoda farmakomechanické sprayové trombolýzy. Flebologii se věnovaly MUDr. Jana Herdová a MUDr. Irena Muchová. Několik let působil v angiologické skupině doc. MUDr. Jiří Linhart, DrSc., po odchodu z IKEM. Kliničtí pracovníci angiologické skupiny si byli od počátku vědomi významu následné a preventivní péče, a proto spolupracovali s lázeňskými léčebnými ústavy (Lázně Jáchymov, Císařské lázně v Teplicích, léčebna primáře Baudyše v Konstantinových Lázních, která stále nese název Prusíkův ústav).
Prusíkova klinika není myslitelná bez kardiologie. V prvních dvou desetiletích byl vedoucím kardiologem as. MUDr. Jiří Neumann, který se zabýval zejména diagnostikou chlopňových vad a dal podnět ke vzniku kardiochirurgického střediska, v němž byly zastoupeny kliniky interní (I. a IV.) a chirurgické (I. a II.). Po odchodu as. Neumanna vedl kardiologické oddělení kliniky as. MUDr. Jiří Buriánek, CSc., který byl nucen v roce 1968 emigrovat a po několika letech v cizině tragicky zahynul. Kardiologi se věnoval doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., spolu s docentem Krčílkem. Postupně přibyli do kardiologické skupiny Richard Adamec, Svjatoslav Vinogradov a Karel Goričan, později Jindřich Šnobl, Jan Bruthans, Josef Veselka a Vratislav Mrázek. V osmdesátých letech as. Vinogradov a doc. Bartůněk vyvinuli ve spolupráci s odborníky z ČVUT originální zařízení pro přenos EKG po telefonu (TELSAR). Doc. Bartůněk se pak zaměřil na diagnostiku a léčbu arytmií a ve speciální ambulanci soustředil pacienty s kardiální formou lymeské boreliózy. As.MUDr. Karel Goričan, CSc. vede na klinice echokardiografickou laboratoř, vyšetřuje sonograficky tepny, provádí katetrizační výkony. V devadesátých letech působil na klinice bývalý předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Vladimír Dufek, CSc.
Výzkumem patogeneze arteriální hypertenze se na začátku padesátých let zabýval doc. MUDr. Evžen Eiselt. Od roku 1958 se problematice arteriální hypertenze věnuje prof. MUDr. Adolf Slabý, DrSc. (nyní emeritní profesor Univerzity Karlovy), žák profesora Reiniše a jeden z jeho spolupracovníků při výzkumu epidemiologie a prevence ischemické choroby srdeční. Na klinice profesor Slabý sledoval pacienty s renální a vazorenální hypertenzí, po návratu ze stipendijního pobytu v Kardiologickém institutu v Mexiku se soustředil na výzkum systému renin-angiotensin.
Vedle angiologie s kardiologií se druhým nosným pilířem kliniky stala gastroenterologie. Jak již bylo uvedeno, mezi spolupracovníky profesora Prusíka patřil gastroenterolog a dietolog prof. MUDr. Josef Mašek, DrSc., který se stal ředitelem Ústavu pro výzkum výživy lidu. Hlavní zásluha o rozvoj gastroenterologie na IV. interní klinice však náleží profesoru Fučíkovi, v pořadí druhému přednostovi kliniky.
Prof. MUDr. Mojmír Fučík (nar. 1913, kliniku vedl v letech 1959 – 1980) se od roku 1946 věnoval diagnostice a terapii gastrointestinálních onemocnění. Zaváděl endoskopické a jiné vyšetřovací metody (sám uskutečnil přes čtyři tisíce gastroskopií rigidním přístrojem) i nové způsoby léčby. Spolu s Františkem Tionem prováděl již v roce 1947 jaterní punkce. Od roku 1957 řídil profesor Fučík Výzkumnou gastroenterologickou laboratoř, v níž pracovala RNDr. Alena Bolková, DrSc. s laborantkou paní Xenií Šlaisovou. V této laboratoři probíhal výzkum fyziologie trávicího traktu, patofyziologie bolesti a etiopatogeneze vředové nemoci. Profesor Fučík byl prorektorem Univerzity Karlovy, předsedou České gastroenterologické společnosti, zasloužil se o vydání několika učebnic interní propedeutiky. Vedle vnitřního lékařství patřil jeho zájem hudbě, hrál na violu v komorním kvartetu. V prosinci 2003 profesor Fučík oslavil na klinice devadesáté narozeniny.
Výraznou osobností gastroenterologické skupiny byla doc. MUDr. Markéta Jablonská, DrSc. (1920 – 2001). Výzkumně se zabývala hepatologií a žaludeční sekrecí, později soustředila svůj zájem na problematiku kolorektálního karcinomu. Pracovala jako vědecká sekretářka České gastroenterologické společnosti, po profesoru Fučíkovi jako předsedkyně, zorganizovala četné odborné akce, m.j. pravidelně pořádala Gastroenterologické dny v Karlových Varech. Pod vedením profesora Fučíka vyrostla na klinice celá řada výborných gastroenterologů – Jiří Kohout, Josef Pražák, Roman Ronský, Miloš Svitavský (který se zasloužil o vybudování moderního diagnostického oddělení v letech 1986 - 7), Tomislav Švestka, Karel Hrubant, Ludmila Řezníková, Irena Šindelářová, Akis Stamidisa další. V osmdesátých letech přibyl doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc., v devadesátých letech prim. MUDr. Karel Lukáš, CSc., doc. MUDr. Milan Lukáš, CSc, as. MUDr. Tomáš Krechler, CSc a MUDr. Martin Bortlík, kteří zavedli nové endoskopické metody. Sonografickou diagnostikou se zabývá doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc. a as. MUDr. Renata Šroubková. Profesor Fučík zastával koncepci, že na interní klinice mají být zastoupeny všechny základní podobory vnitřního lékařství. S gastroenterologií úzce souvisí dietologie, která se stala celoživotním odborným zájmem doc. MUDr. Přemysla Doberského a doc. MUDr. Květy Soukupové, CSc. Pneumologii se věnovala doc. MUDr. Hana Todorovičová, CSc., nefrologii prof. MUDr. Slabý, DrSc., hematologii as. MUDr. Ladislav Čermák, doc. MUDr. Hana Pstružinová, CSc., as. MUDr. Marie Došková a as. MUDr. Oldřich Louthan.
Nelze nevzpomenout na vedoucího hematologického laboranta pana Václava Richtra. Revmatologi reprezentoval na IV. interní klinice doc. MUDr. Ota Riedl, CSc. (1915 – 1983), který se zabýval též klinickou farmakologií a toxikologií (vydal spolu s prof. Vladimírem Vondráčkem velkou monografii Klinická toxikologie). Doc. Riedl byl internista s širokým rozhledem. Dlouhá léta zastával funkci zástupce přednosty kliniky, byl členem prezidia Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedou Internistické společnosti,vedoucím redaktorem Sborníku lékařského a Časopisu lékařů českých.
Vynikající endokrinolog doc. MUDr. František Tvaroh, CSc. (1906 – 1991) působil na klinice mnoho let jako externí konsiliář a učitel. S ním úzce spolupracoval as. MUDr. Ladislav Krejčík. Pokračovatelkami v oboru klinické endokrinologie byly doc. MUDr. Jarmila Hrušková, CSc. a as. MUDr. Vlasta Mlatečková.
Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. s as. MUDr. Marií Kunešovou, CSc. a doc. MUDr. Vladimírem Štichem, PhD. vybudovali na IV. interní klinice obezitologické pracoviště, s nímž aktivně spolupracovala významná vědecká pracovnice v oboru dietologie doc. MUDr. Jana Pařízková, DrSc. V roce 1985 byla dokončena výstavba obezitologické jednotky se speciální vyšetřovnou a vlastními lůžky. Tato jednotka byla v devadesátých letech transformována v Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity VFN, došlo však ke zrušení lůžkové základny. V roce 1997 bylo obezitologické centrum převedeno na III. interní kliniku, od roku 2002 je součástí Endokrinologického ústavu v Praze, kde byl doc. Hainer ustanoven ředitelem.
Za účelem organizace výuky se v rámci fakulty konstituovala IV. interní katedra, jejímiž členy byli všichni pedagogičtí pracovníci kliniky. Od samého počátku kliniky věnovali učitelé výuce mediků mnoho svého času, často i na úkor ostatních povinností. Posluchači třetího ročníku přicházeli na kliniku jednou za čtyři roky a zůstávali na ní až do státní závěrečné zkoušky. Celý třetí ročník byl věnován interní propedeutice,čtvrtý a pátý jednotlivým oborům vnitřního lékařství, posluchačům šestého ročníku byly svěřovány úkoly patřící do náplně práce sekundárního lékaře. Na klinice probíhala též výuka zahraničních studentů a pracovaly studentské zájmové kroužky, jejichž členové přednášeli výsledky své práce na studentských vědeckých konferencích. V rámci postgraduální výchovy se na klinice školili vědečtí aspiranti a primáři interních oddělení Středočeského kraje. Velká péče byla věnována též praktické výuce budoucích zdravotních sester, dietních sester a rehabilitačních pracovnic.
Nástupcem profesora Fučíka se stal prof. MUDr. Jiří Skořepa, DrSc. (1921 - 2003), který působil na klinice od roku 1949 a vedl ji v letech 1980 – 1986. Profesor Skořepa položil základy pro třetí nosný obor IV. interní kliniky, jímž je lipidologie. Byl to zkušený internista a pedagog, věnoval se též tropickému lékařství, ale jeho hlavní zájem patřil vědeckému výzkumu. Ve svých průkopnických studiích se soustředil na kinetiku enzymů, metabolismus mastných kyselin a na úlohu lipidů v aterogenezi i v patogenezi zhoubných nádorů. Jako jeden z prvních kliniků využíval ke zpracování dat moderní výpočetní techniky. Byl čestným členem četných vědeckých společností v zahraničí, nositelem pamětní medaile Humboldtovy univerzity.
Profesor Skořepa vedl na klinice speciální ambulanci pro poruchy metabolismu lipidů, kterou založil v roce 1972, a Výzkumnou laboratoř pro analýzu lipidů (od roku 1980). V této laboratoři pracovali Ing. Přemysl Mareš, CSc. a RNDr. Eva Tvrzická, CSc., k nimž později přibyli další biochemici, m.j. Ing Edita Šindelková a RNDr. Alexandra Písaříková. Na začátku osmdesátých let se stávalo zřejmým, že dosavadní organizace léčebného provozu na klinice přestává odpovídat požadavkům doby. Především se ukazovala naléhavá potřeba intenzivní péče. Tohoto úkolu se ujal s nevšední energií doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., takže moderní osmilůžková Jednotka intenzivní péče mohla být otevřena již v roce 1983.
Po profesoru Skořepovi převzal vedení kliniky jeden z jeho žáků, prof. MUDr. Petr Hrabák, DrSc. (nar. 1933, přednostou v letech 1986 – 1990). Pokračoval v klinických studiích zaměřených na diagnostiku a léčbu poruch metabolismu lipidů, včetně lipidů žlučových, a zajímal se též o úlohu kyslíkových radikálů. V době, kdy vedl kliniku, bylo z iniciativy docenta Bartůňka započato s rozsáhlou přestavbou, která probíhala za provozu a v roce 1990 byla završena otevřením rozsáhlého Oddělení akutní medicíny. Toto oddělení zahrnovalo tři jednotky intenzivní péče, koronární, metabolickou a angiologickou (jedinou v republice).
V září roku 1990 se uskutečnil konkurs na obsazení funkce přednosty IV. interní kliniky, v němž zvítězil doc. MUDr. Vladimír Puchmayer, CSc. (nar. 1929) a stal se tak v pořadí pátým přednostou. Kliniku vedl do roku 1995. Jak již bylo uvedeno výše, docent Puchmayer patří mezi přední angiology Prusíkovy školy. Má velmi dobré kontakty s odborníky ve Spolkové republice Německo, které navázal již před lety během svého studijního pobytu. V roce 1993 založil samostatnou Českou angiologickou společnost a stal se jejím prvním předsedou. Spolu s profesorem Alegrou z Říma založil v roce 1997 Středoevropské vaskulární fórum, byl jeho prvním prezidentem a prezidentem prvního kongresu konaného o rok později v Praze. Doc. Puchmayer vedl na IV. interní klinice Výzkumnou angiologickou laboratoř. V této laboratoři pracoval doc. MUDr. Josef Hladovec, CSc., jehož publikace o žilní a tepenné trombóze jsou často citovány v zahraniční literatuře, stejně jako originální metoda počítání deskvamovaných endotelií v krvi. Hlavním předmětem jeho výzkumu na IV. interní klinice byla úloha homocysteinu a kyslíkových radikálů v aterogenezi. Významným posílením klinické angiologie byl sponzorský dar angiografu Arc-A Philips, který byl uveden do provozu v roce 1993. Klinika rovněž získala (jako dar od Povodí Vltavy a Povodí Moravy) hyperbarickou komoru, takže mohlo být v roce 1993 otevřeno oddělení hyperbarické oxygenoterapie určené především pro léčbu trofických arteriálních defektů. Vedoucím tohoto oddělení byl zkušený odborník MUDr. Vladimír Doležal, CSc., po něm převzala vedení MUDr. Jitka Zapletalová. Od ledna 1993 bylo ke IV. interní klinice přiřazeno moderně vybavené oddělení zátěžové medicíny, v němž působili MUDr. Jaroslav Větvička a MUDr. Ing. Lubomír Poušek, psycholožka PhDr. Blanka Čepická a další.
Na začátku devadesátých let pracovalo na IV. interní klinice 45 lékařů, 7 vědeckých pracovníků, 90 zdravotních sester a laborantů. Přednosta kliniky měl tři zástupce, pro léčebně preventivní činnost (primář MUDr. Svjatoslav Vinogradov), pro výuku (prof. Slabý), pro vědu a výzkum (doc. Bartůněk). Po primáři Vinogradovovi zastával tuto funkci MUDr. Vratislav Mrázek, CSc., kterého vystřídal nynější primář MUDr. Karel Lukáš, CSc. Vrchní sestrou kliniky byla d.s. Miluše Dvořáčková, nástupkyně d.s. Heleny Všetečkové.
Z velkého počtu vysoce kvalifikovaných a obětavých zdravotních sester, které na klinice v minulosti pracovaly, připomeňme alespoň některé: Růžena Atanasovová, Jitka Bártíková, Hanka Hofbauerová, Ivana Hudlová, Jarka Jirků, Valina Kálalová, Milena Krechterová, Ivana Lukášová, Hana Nováková, Maňa Novotná, Jarmila Pešková, Vlasta Rubešová, Tylda Řečíková, Věra Steinhauslová, Ema Šťastná, Růžena Truková, Líba Vintrová, Anina Volšanská. Funkci vrchních laborantů biochemických laboratoří zastávali pan Vladimír Bárta, paní Marta Koliševová a paní Jana Mluvková. O knihovnu kliniky pečovala dlouhá léta paní Naďa Kábrtová, kterou vystřídala nynější knihovnice a dokumentátorka paní Stáňa Eichlerová. V sekretariátu kliniky pracovala paní Miluška Pražanová a paní Libuše Pálová, v archivu paní Marie Vavroušková. Od počátku bylo součástí kliniky velmi dobře vybavené Rehabilitační a fyzikální oddělení, o které se výborně staraly sestry Brigita a Mařenka Homolková a Anička Borovičková. Později zde působily rehabilitační pracovnice Jana Hromádková, Svatava Novotná, Táňa Němcová, Anna Matějková a další.
V roce 1980 vzniklo samostatné Oddělení rehabilitačního lékařství, v čele s primářkou MUDr. Alenou Škachovou.
Na rentgenovém oddělení, které se koncem 70. let stalo součástí Radiodiagnostické kliniky, působili lékaři doc. MUDr. Václav Skop, MUDr. Jan Konrád, as MUDr. Eva Součková, as. MUDr. Pavel Teisinger, as MUDr. Milena Míková, as. MUDr. Hana Hergetová a MUDr. Jaroslav Tabach. Z laborantek tohoto pracoviště můžeme uvést paní Věru Hampacherovou, paní Mirku Knoblochovou, paní Naďu Žákovou a Jarku Vlašimskou.
Od docenta Puchmayera převzal vedení kliniky doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. (nar. 1939, přednostou 1995 – 2000), kardiolog a odborník v intenzivní medicíně, o jehož odborných a organizačních aktivitách bylo pojednáno výše. Docent Bartůněk zaváděl vědecké metody řízení založené na systémové analýze, velkou péči věnoval rozšiřování počítačové sítě. V době, kdy docent Bartůněk vedl kliniku, proběhl proces restrukturalizace oboru vnitřního lékařství v rámci Všeobecné fakultní nemocnice, v jehož důsledku došlo na IV. interní klinice k programové preferenci oboru hepatogastroenterologie, kdežto angiologie byla přeřazena do působnosti kardiologicky zaměřené II. interní kliniky. Na IV. interní klinice bylo postupně vytvořeno hepatogastroenterologické centrum, které je jediným pracovištěm tohoto oboru v rámci 1. LF UK a VFN. Ke klinice bylo přičleněno gastroenterologické pracoviště polikliniky na Karlově náměstí, které se díky sponzorům podařilo rekonstruovat na špičkově vybavené diagnostické pracoviště (otevřeno v roce 2000). Integrační proces byl dovršen, když na IV. interní kliniku přešli odborníci z I. interní kliniky, prof. MUDr. Zdeněk Mareček, DrSc., doc. MUDr. et RNDr. Jiří Beneš, CSc., doc. MUDr. Radan Brůha, CSc., doc. MUDr. Milan Kaláb, CSc., MUDr. Jaromír Petrtýl, CSc., doc. MUDr. Petr Urbánek, CSc., a doc. MUDr. Libor Vítek, PhD.
Od 1. prosince 2000 je přednostou IV. interní kliniky prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc. (nar. 1951). Na klinice působí od roku 1976, od roku 1995 vede Výzkumnou angiologickou laboratoř, v letech 1995 – 1999 byl vedoucím Jednotky intenzivní péče. Profesor Žák patří k předním odborníkům v experimentální a klinické lipidologii. Zabývá se problematikou dyslipidémií, metabolismu mastných kyselin, homocysteinu a oxidačního stresu ve vztahu k ateroskleróze. Soubor jeho publikací věnujících se vlivu nutričních faktorů na lipidový a glycidový metabolismus byl odměněn Národní cenou profesora Charváta za rok 1994. V současné době rozvíjí výzkum v oblasti metabolismu lipidů u nutričních poruch, s návazností na intenzivní metabolickou péči a nutriční podporu a také sleduje interakce dietních a genetických faktorů v patogenezi aterogenních dyslipidémií. Jako přednosta kliniky prof. Žák cílevědomě usiluje o zvyšování úrovně diagnostiky a léčby v celé šíři vnitřního lékařství. Spolu se svými spolupracovníky se též zasloužil o zlepšení ekonomické efektivity klinické práce. V posledních třech letech jsou na rozdíl od minulých dob trvale dosahovány pozitivní hospodářské výsledky.
Od 1. 10. 2019 se stal přednostou kliniky prof. MUDr. Radan Brůha, CSc. Významný gastroenterolog a hepatolog. Předseda Česká hepatologické společnosti ČLS JEP. Prof. Brůha (nar. 1964) se dlouhodobě a systematicky zaměřuje na problematiku chronických jaterních chorob, portální hypertenze i dalších komplikací jaterní cirhózy. Této problematice se věnuje od nástupu na tehdejší 1. interní kliniku VFN v Praze v roce 1988 a byla i předmětem habilitace na 1. LF UK v Praze v roce 2001. Této oblasti se věnuje jak po stránce praktické péče o pacienty, tak po stránce výzkumné. Spolu se spolupracovníky ze IV. interní kliniky 1. LF UK byl autorem dvou multicentrických studií v ČR, které řešily problematiku krvácení z jícnových varixů a spoluřešitelem mnoha dalších jak národních, tak mezinárodních studií. Je členem pracovní skupiny pro portální hypertenzi při ČHS, která vytváří doporučené postupy v péči o pacienty s komplikacemi jaterní cirhózy. Další oblastí zájmu jsou metabolické jaterní choroby – především Wilsonova choroba; v ambulancích IV. interní kliniky je sledován pravděpodobně nejvyšší počet pacientů s touto chorobou v ČR. Dále se věnuje endoskopickým a invazivním metodám, které souvisejí s jaterními chorobami – jedná se především o problematiku žlučových cest portální hypertenze. Je autorem či spoluautorem více než 100 odborných článků v domácích i zahraničních časopisech. Prof. Brůha je více než 25 let členem ČHS, mnohaletým členem výboru ČHS, od roku 2010 byl místopředsedou společnosti a v r. 2018 se stal předsedou ČHS ČLS JEP. V roce 2001 byl členem organizačního výboru kongresu EASL v Praze, nyní se aktivně podílí na organizaci pravidelných Májových hepatologických dnů a též na postgraduálním vzdělávání v oboru hepatogastroenterologie. Je členem EASL.
Stručné vylíčení historie IV. interní kliniky bychom chtěli zakončit slovy profesora Bohumila Prusíka, která pronesl při oslavě desátého výročí v květnu roku 1955: „Do příštích let přeji vám všem a naší drahé klinice trvalé úspěchy na poli vědeckém i léčebném, stálé zlepšování a modernizování jejího zařízení, a spokojenost a radost z konané práce. Nechť se takto klinika stane kolébkou nejlepší práce pro naši fakultu a pro naše nemocné, pro dobro českého národa!“